Vandal Brakemon

A přichází do mého života ta moje Katka.Ivanka začala mít v práci fofry,Martin-Ivančin potomek začal chodit do školky,no,bylo toho víc.Tehdy Katku napadlo,že by mohla mamce pomoct a začali jsme chodit ven.Ona mi tehdy vůbec nevěřila,nevěděla,kdo vlastně jsem a moc mi nerozuměla,spíše vůbec.Začala mě venčit častěji a častěji ale i tedy se s Ivankou střídaly.Jezdili jsme na výstavy ve trojko-Já,Ivanka,Katka,vystavovala mě Ivanka,jenomže potom to furt řešila a nakonec prohlásila (ke Katčiné radosti) ,,Vám to spolu tak sluší,mylsím,že by jste to měli zkusit."

Katka si opatřila srandovní hábit a šli jsm ena věc.Před tím jsme důkladně trénovali,mě to moc nebralo,což je logické.Katka furt něco študovala a pak mi oznámila,že se přihlášíme i do jakési soutěže,mi to bylo jedno,slíbila mi pamlsek,tak jsem kývl no:-)

A tak,vlastně díky výstavám,jsme se sblížili a naše přátelství se Katce stalo osudové:-)

Katka se rozhodla,že bychom mohli zkusit Agility,neznal jsem význam tohoto slova,tak jsme mlčel,pochopila to jako souhlas a tak nás Katčina mamka přihlásila do kurzu do Rychlých Tlapek,kde se této super zábavě,pro nás na prvním místě,věnujeme do dnes a věnovat se budeme i nadále.

I tehdy byla naše komunikace celkem bídná.

První měsíce jsme chodili do kurzu k Efce a Markétě,pak jsme přešli do pokročilých k Janě.

Jak šel čas,s Katkou jsme se probojovávali pubertou (ta má byla vskutku delikátní a nádherně silná ) a začínal jsme mít pocit,že "ta hlavní" je katka,nikoliv Ivanka.Jak šel čas ještě dál,hlavní byla doopravdy Katka,normálně mě Ivance přebrala!

S Katkou to bylo všechno jiné.Byla mladá,nevěřila si,už aposň trošku věřila mi.Bála se nového,i když si to nepřipouštěla a doufala,že když jsme dva,že by to nové nemuselo být až tak zlé.

Po výstavách jsme jezdili pořád,pořád mě česali a musím přiznat,že atmosféra těchto velkých akcí mi nějak k srdci nepřirostla,ale i přes to jsme se s Katkou a úžasnou podporou Ivankou tak nějak došourali k několika CACům i res.CACům,k Národním Vítězům a dokonce dvakrát k BOBům.

V roce jsem byl těma dvěma ženskýma zaveden k veterináři,ten mě uspal a bůhví,co se mnou dělali.Potom jim přišlo jakési lejstro,ze kterého měly obrovskou radost a oznámili mi,že výsledek jakési Dysplazie kyčelního kloubu je 0/0.Opravdu jsem z toho měl radost,i když jsem nevěděl,co to znamená:-)Taky mi řekly,že tímto je ze mě chovný pes.

Potom ty dvě spyklenkyně naplánovaly Zkoušky vloh,jó,to byla jiná!Tohle mě konečně opravdu bavilo.Začali jsme jezdit za Ivetou,super paní,která nás vodila do míst,kde se hojně vyskytují zajíčci,bažantci,dokonce i srnečky nebo laňky jsme potkali.Po nácviku jsme jednoho rána sedli do auta,Katka byla jak na drátkách,úplně v nervech,Ivanka se jí snažila uklidnit.Přišli jsme k nějaké chatě,samí psi mi velmi sympatičtí,samí lidi v zelném,tak fajně to tam vonělo.No,prostě,ten den jsme s Káčou složili zkoušky vloh.A tak se ze mě stal Čeký šampion krásy.

Málem bych zapoměl na jeden z velmi důležitých bodů-Ivanka už to bez svého psíka nemohla vydržet,a tak si domů přivezla převtěleného ďábla,něco tak sadistického s výrazem andílka,no prostě Ladunu.

A tak jsme doma dva černí,já patřím jen a jen Katce a Láďě Ivance.

V současné době prožívám opravdu život gaučového psa.Katka mě nutí vstávat v ŠEST hodin,vždycky obejdeme kolečko,tak na půl až třičtvrtě hodinku,taková naše ranní klasika-tak toto týraní mě Katka nazývá,většinou už před procházením se dostanu příděl snídaně-podle mě je to sotva jednohubka,já bych klidně snědl i ten celý pytlík naráz.Pak musí Katka do školy,když je teplo,zůstáváme s Ladunou po dobu,co jsou všichni v práci/škole na zahradě,postavili nám tam takovou směšnou náhradu gauče a přístřešek,když je moc zima,jsme dopoledne doma.První přichází většinou Katka,tak nás hnedka prožene na takové půlhodinkové prochajdě,pak chvíli relaxujeme doma.Po příchodu Ivanky z práce se většinou s Katkou vypařujeme do lesa,nebo kamkoliv jinam,většinou ještě s jinýma psíma lidma a ostatníma psiskama,vracíme se až k večeru,neli večer,dostávám večeři a okamžitě vylézám na gauč,postel či jiné relaxační místo a oddávám se spánku.

Někdy Káča vytáhne takovou srandovní prťatou krabičku,která kliká a chce po mě,třeba ať vlezu do bedny,chytám letící předměty a podobné blbůstky,ale baví mě:-)S touto krabičkou taky cvičíme poslušnost.

O víkendech jsme buď na cvičáku,na dlouhých procházkách,na horách,na závodech nebo na různých jiných akcích.Na výstavy už díky bohu kašlem:-)

Život s Káčou je - i přes tu fyzickou i psychickou náročnost- celkem fajn:-)Mám pocit,že mě baví a taky mívám dojem,že mi Káča rozumí,což je fajn.Někdy se až divím,že mi věnuje fakt všechen svůj čas,že kvůli mě nejezdí na dovolené,kde nemůžu být,je to prostě fakt můj člověk:-)

No nic,už jsem s evám tu vypovídal až až,jdu obejít stoly a koš,třeba tam bude něco dobrého a když ne,půjdu spát.Tak se mějte!

Váš Renda